தீண்ட மறுத்தத் தென்றல் - (கவிதை) உன் கரம்பற்றி நான் நிற்கையிலே என் கால் முத்தமிட்டுச் செல்லும் அலைகள் நீ இல்லாததால் என்னைக்கண்டு ஒதுங்குகின்றன நிலவை விடுத்து நம்மைப்பார்த்து கண்சிமிட்டிய நட்சத்திரங்கள் நீ இல்லாததால் முகம் திருப்பிக் கொள்கின்றன தன் களங்கத்தை மறந்து பளீரிட்ட நிலாவோ முகத்தில் திரையிட்டுக்கொண்டு மறைந்து நிற்கின்றது. ஸ்னேகமாய் சிரித்துச் செல்லும் நண்டு கூட இன்று சீற்றத்துடன் பார்க்கிறது. அன்பே என் அருகில் நீ இல்லாததால் தென்றல் கூட என்னை தீண்ட மறுக்கிறது
The breeze at the beach breaches its code of conduct when the beloved is not beside ! Regards, Pavithra
Nice poem CRV sir, love is the only quality in a human being that makes one feel all different kinds of emotions and is loaded with creative energy....art, writing, dance, singing, music,etc. @pavithra your comment very poetic and alliterative...!
@crvenkatesh, அருமையான கவிதை.அன்பு ஒன்று தான் நம்மை உயிரோட்டமாய் வைத்துள்ளது. Love gives us enormous energy.:2thumbsup: